HISTORIE ČACHTICKÉHO HRADU

Podlouhlý vápencový vrch na severním výběžku malých Karpat, kde se hrad nachází, byl osídlen již v pravěku, avšak samotná stavba pevnosti začala až mezi roky 1263-1273, kdy ještě Čachtice patřily pod správu hradu Nitra. V těchto letech vtrhla vojska českého krále Přemysla Otakara II. na slovensko za účelem dobývání hradů. Čachtická pevnost, jež se bránila pod vedením Pankráce a Petra z rodu Hunt-Poznan, zůstala jako jediná nedobyta. V její původní dispozici byla dominantní čtyřhranná, pětipodlažní, obytná věž, natočena k přístupové cestě svým ostrým nárožím. Byla postavena na nejvyšším místě čachtického kopce a tvořila čelo kamenné tvrze. Na věž dále navazoval palác a vše bylo chráněno kamennou hradbou.

Před koncem 13.století patřili Čachtice Matúši Čákovi, kterého vystřídal po dobytí hradu roku 1299 Ondřej III. Staronovým majitelem se po dvou letech opět stal Matúš Čák. Po jeho smrti roku 1321 byl hrad začleněn do sítě pohraničních pevností a vizuálně propojen s Beckovem a Tematínem. Znamení si předávali ve dne pomocí praporů a v noci ohňů.

Roku 1392 se čachtické panství dostává do vlastnictví Stibora ze Stiboric. Kromě gotického kostela v obci Čachtice, který po několika úpravách stojí dodnes, dal na hradě vystavět dvoupodlažní, podkovovitou věž, v níž byla kaple a klenutá místnost, a hospodářské a obytné budovy. Celý komplex uzavíralo kamenné opevnění, tvořící druhé nádvoří. Roku 1414 Stibor umírá a zanechává své rozsáhlé majetky synovi Stiborovi II. Jakožto vojenský velitel padl v boji proti husitským vojskům a roku 1434 byl pochován.

Čachtice se na necelé dva roky stávají královským majetkem, než se stává novým majitelem Michal Orság.

Orságové vykonali další dostavby, například opevnění před hlavní věží a zvýšení hradby mezi věží a kaplí. Přibyly zde také podsklepené obývací prostory, kde se nacházela věznice. Poslední rozsáhlou stavební aktivitou v 16.století je podlouhlé předhradí, opevněné nízkou hradbou se střílnami. Nad vstupní branou byla do zdi vsazena dřevěná pozorovatelna, jež je dodnes dobře vidět. Roku 1567 je do krypty kostela v Čachticích pochován poslední muž z rodu Orságů.

Po uplynutí dvou let získává Uršula Kanižaiová, vdova po Tomáši Nádasdym hrad i panství, které čítá 19 obcí. Její syn František Nádasdy (21) a Alžběta Báthoryová (15) byli oddáni 8. května 1575 ve Varině. Ten ji zanedlouho nechává samotnou a sám jde do boje proti Turkům. Již v této době se u Alžběty Báthoryové začínají projevovat sadistické sklony, jež naplno propukly po smrti jejího manžela. Za své činy (asi 650 umučených dívek) byla 29. prosince 1610 zatčena a později i uvězněna na Čachtickém hradě. 21. července 1614 sepsala testament a 21. srpna téhož roku umírá. Byla dočasně pochována na hradě a 25. listopadu 1614 uložena v hrobce čachtického kostela. Panství zůstalo jejím potomkům.

Až do roku 1671, kdy byl popraven Alžbětin vnuk a jeho majetky zabrány a prodány císařem Leopoldem I. Kryštofu Erdódymu, zažívaly Čachtice období klidu, který byl narušen až v době Rákociho povstání. Povstalecká vojska obsadily pevnost v roce 1704 a v roce 1707 byly vyhnány císařskými vojsky. O rok později vojska Františka Rákociho dobyla těžkými děly hrad za tři dny. Týden na to byl sám Rákoci v bitvě u Trenčína zabit.
Čachtické panství opět spadá pod patronát císaře, který ho však nenechal nikdy zpravovat a tak hrad chátral, měnil se ve zříceninu, až do dnešní podoby.