HISTORIE HRADU BECKOV

Na temeni vápencového bradla na posledním výběžku Inoveckých vrchů ve středním pováží se tyčí zřícenina kamenného hradu. V historii slovenských dějin sehrával Beckov důležitou roli a patřil k předním sídelním celkům celého pováží.

Už za časů Velké Moravy tu uprostřed vesnic stála dřevěná pevnost, kterou nejdříve vystřídalo župní sídlo a začátkem 13. století hrad s podhradím a kostelem, jež zasvětili sv. Štěpánovi. Tyto informace zaznamenal do své kroniky Anonymus, notář krále Bely III. Další písemná zpráva o královském hradu Beckov je z roku 1255. Architektonický průzkum datuje nejstarší kamennou zástavbu v polovině 13. století. Původní dispozici tvořily dvě severně orientované palácové budovy na nejvyšším místě uměle zarovnaných skal. K hornímu hradu patřila také studna vysekaná do skály. Vše bylo obehnáno hradbou po obvodu skal. Dolní hrad tvořilo pouze opevnění, chránící dřevěnou rampu, která překonávala sedmnáctimetrový výškový rozdíl mezi vstupy do dolního a horního hradu.

Na začátku 14. století opanoval hrad Matúš Čák. Na hradě vzniká také dolní nádvoří, na němž jsou postaveny hospodářské budovy a 21 metrů hluboká studna.Po Matúšově smrti je Beckov královským hradem až do roku 1379, kdy jej za vojenské zásluhy dostává Mikuláš Bánffy.

Dalším zlomem v dějinách hradu je rok 1387, kdy byl zvolen uherským králem Zikmund Lucemburský. Ten jej roku 1389 přenechává za věrné služby Stiborovi ze Stiboric, jež byl po králi prvním mužem. Stibor si Beckov vybral za své rodové sídlo (i když vlastnil v pováží dalších 15 tvrzí, mezi nimi i Čachtice), což také svědčí o jeho výjimečnosti. Stibor kolem sebe soustředil mnoho umělců a stavitelů z Itálie, Čech, Polska a Německa, kteří se společnými silami pustili do rozsáhlé přestavby hradu. Byl rozšířen severní palác, na jeho východní straně vybudována kaple s polygonálním ukončením vysunutým z hradeb. Další neméně důležitou stavbou je příčný palác před kaplí oddělující obytné prostory panstva od ostatních části hradu. Obranu posílila půlkruhová věž. Přestavěno bylo také opevnění dolního hradu. V roce 1414 po smrti Stibora I. zůstává Beckov ve vlastnictví jeho syna Stibora mladšího, který dohlíží na dostavbu rodinného sídla započatou otcem. Před panským nádvořím nechává k západní hradbě vystavět obytný trakt a kapli spojuje se severním palácem novou budovou. Roku 1434 umírá v husitských válkách bez dědice a jeho žena se rychle provdává za Pavla Bánffyho.

Hrad Beckov se tak po více než padesáti letech dostává opět do vlastnictví rodu Bánffyů. Tento rod za svého panování (161 let) provedl několik menších stavebních úprav, např. u vstupu vystavěli barbakan, na východní straně opevnění velkou dělovou věž a okrášlení hradu v renesančním duchu.

Po vymření rodu Bánffyů je hrad i panství rozděleno mezi několik vlastníků. Roku 1599 jim slouží jako úkryt před útoky Turků. Velká část pevnosti patřila Františkovi Nádasdymu, ale zalíbení zde našla především jeho žena Alžběta Báthoryová, která zde mučila nevinná děvčata. V roce 1683 za Tökölyho povstání byli na hradě vězněni Židé, zajati povstaleckým vojskem. Židovská komunita se v obci rozrůstá od roku 1689, kdy mají povoleno postavit kazatelnu a zřídit hřbitov. Dále hrad ztrácí na významu. Požár roku 1729, který na hrad pronikl z podhradí, zničil dřevěné konstrukce a od té doby se hrad proměňoval ve zříceninu.

Až roku 1970 se o Beckov začali zajímat slovenští památkáři. Uskutečnili výzkum ruiny, provedli zaměření jednotlivých objektů a postupně odkrývali nánosové vrstvy, což bylo impulsem pro záchranu této památky. Začátkem devadesátých let zde byly provedeny opravné práce, na můj vkus ne zrovna zdařilé.