ENDELECHIA - A Dance Of The Transparent One in The Shade

2003

Poisonous Frost - zpěv

Vincent - baskytara

Mates - kytara

Čed - klávesy

Ike - bicí

Tak jsem se dočkal a po velmi kvalitním demu je tu první plnohodnotné CD měnínské ENDELECHIE.

Obal je oproti demu, černobílý a tentokrát už na kvalitním papíře, opět jen jednoduchý nadvakrát rozkládací, uvnitř texty ke všem osmi otextovaným skladbám, z venkovních stran fotka kapely, kontaktní informace a text pro zamyšlení.

Mezi jedenácti skladbami najdeme šest skladeb z dema a to ve zcela novém hávu doplněné o dvě nové skladby, intro a dva instrumentální výlety.

Díky tomu můžeme velice dobře srovnávat úroveň skladeb oproti demu. Zásadní rozdíly jsou dva, první pochopitelně v nesrovnatelné kvalitě zvuku a druhý v přidání kláves, které místy dodají zajímavou atmosféru, ovšem u některých skladeb měli kluci možná zůstat u původní syrové verze.

Po na mě poněkud moc alternativním intru se vyřítila "Euphory of Variable Tears", které klávesy pomohly k ještě lepšímu výsledku (místy zní až jako Bal Sagoth na svých kosmických výletech), následují "Obrazy" u nichž je zvuk kláves jen lehce všit na pozadí, což příjemně dolaďuje atmosféru.

Čtvrtou skladbou je první ze dvou instrumentálních eskapád, tato je ovšem vcelku příjemná a hlavně krátká.

Pátá a šestá skladba jsou oproti bookletu prohozeny, což člověka znalého dema nemůže rozhodit a neomylně rozezná "Smrt chce dotyk pro tebe - ode mne" a "Inner Singing". Obě nezní v novém hávu vůbec špatně i když u první zmiňované klávesy místy přece jen poněkud přehlušují ostatní nástroje.

Sedmička je duhá zmiňovaná instrumentálka, která ovšem svou atmosféričností a čtyřminutovou délkou spíš naruší kompatibilitu celého alba.

Osmá a devátá skladba jsou opět naopak, takže první je novinka "Consciousness of Faith Alternative" vcelku příjemná, nijak nevybočuje z ostatních. U druhé, titulní z dema "There´s a Shade on the Transparent One" si myslím, že alespoň ústřední riff měl zůstat jen u kytary a bicích, nahrazení klávesama skladbě značně ubírá na síle a původní takřka grindové hutnosti.

Desátá "Úsvit" je opět jednou z mála, které nový háv spřehlednil a celkově jim udělal dobře.

Poslední je druhá novinka "Fire in the Mountains, která obstará důstojné zakončení alba.

Kolem a kolem, zapojení kláves může být přínosem, ovšem je třeba se rozhodnout, jestli se stanou vůdčím nástrojem, případně se hudba bude odvíjet od experimentování s nimi, anebo jestli budou jen pro dokreslení atmosféry (jak jste asi poznali, preferuji druhou možnost). Hodnocení proto nechávám jen na 65% oproti 70, které dostalo demo, ovšem tam to bylo za nápaditost a pestrost (bez ohledu na zvuk), která zde byla nahrazena spíše uniformitou. Jsem zvědav kam se bude osud odvíjet dál…

65 % Cartman